Zdroj potíží psychotroniky

Psychotronika jako každá vědecká disciplína překonává ve svém vývoji složitá období. Problémy, které jsou u ní zdrojem potíží, se však nenacházejí v ní samotné. Problémem je totiž její zdánlivý nesoulad se současným stavem vědy.

Vědu prosazují lidé a v jejich přístupu narážíme na úskalí spojené s jejich myšlením, které je propojeno s fungujícím systémem vědy.

Nové myšlenky a především nové poznatky, které vybočují se stávajícího systému vědy a postrádají bezprostřední praktické použití, jako je tomu v psychotronice, se tak z důvodu tohoto nesouladu se stávající situací jen pomalu prosazují, přitom můžou mít zcela zásadní charakter. Jedním z důvodů daného stavu je, že nové jevy a zákonitosti nejsou při svém zrodu dány bezprostředně do kontextu se známými poznatky a není tedy zřejmá návaznost na již známé jevy a zákony, což je největší problém psychotroniky. Tyto souvislosti se mnohdy musí pracně hledat a přijetí nových jevů je pak otázkou několika desetiletí. S odstupem času se však stávají součástí obecného povědomí a jsou brány za naprosto přirozené a normální.

Psychotronice zatím třicet let její existence nestačilo k tomu, aby psychotronické jevy byly uznány za přirozené.

Paradigma

Neochota přijímání a chápání nových věcí spojená se setrvačností myšlení postaveného na již zavedených poznávacích modelech, je ve vědě známá. Vědecké teorie mají své přesné vnitřní osnovy, které tvoří kostru poznávacího aparátu vědy a jsou základem logického aparátu myšlení… Tato kostra zpravidla tvoří uzavřený systém, který nepřipouští změny. Přesně charakterizuje stav vývoje vědy v dané vývojové etapě a je základním prvkem jejího rozvoje, tvoří zpravidla její “vůdčí myšlenku”. Označujeme ji paradigma. S paradigmatem souvisí tzv. “paradigmatické vidění světa”, tj. vidění odvislé od fungujícího systému vědy, které je pevně zakotveno v myšlení člověka. V konečném důsledku to způsobuje, že si člověk nepřipustí nic co “vybočuje”, a to s čím přichází psychotronika vybočuje velice silně.

Za příklady projevu paradigmatu v myšlení se často uvádějí historické těžkosti spojené s prosazováním stavby první lokomotivy a železnice. Řada vědců tehdejší doby byla proti, protože se domnívali, že hladký kov kola a kolejnice bude po sobě klouzat a lokomotiva nebude schopna tahat těžké náklady. Je charakteristické, že vědci, kteří vystupují proti novým objevům a vynálezům, se obvykle odvolávají na vlastnosti přírody a přírodní zákony. Dalším příkladem, který se často uvádí a stojí za to uvést ho i zde, je potíž s přijetím teorie relativity, která zavádí proměnnost délky (kontrakci) a času (dilataci) u pozorovaných procesů v závislosti na jejich pohybovém stavu vůči pozorovateli. Psychotronický jev telepatie (podle stávajícího paradigmatu), také nemůže být údajně realizován fyzikální interakcí, protože signál elektromagnetických vln generovaných mozkem podle fyziky stačí svým výkonem jen na několik metrů. Hovořit o tisících kilometrů je tedy nesmyl.

Paradigma ve vědě hraje svoji důležitou roli, je základním podněcovatelem jejího rozvoje a to až do chvíle, kdy se stává její brzdou.

Tím že paradigma vládne v rozvoji vědy, vytvářejí se uměle hranice “možného” poznání. Tyto hranice je možné překonat jedině tím, že budou stávající paradigmata překonaná a budou přijata nová, schopná přijmout nové zákony určující nové hranice poznání.

Psychotronika jako “škatulka”

Dnes žijeme v době, kdy každý další nový objev vyžaduje stále větší technické, personální a finanční zázemí. Technické prostředky a finanční limity determinují možnosti poznání, ta tam je doba samostatných badatelů pracujících s několika jednoduchými pomůckami. Přesnost vědeckého poznání vyžaduje mnohdy tak nákladnou přístrojovou techniku, že si ji mohou dovolit jen světové velmoci. Pro ostatní pak jen zbývá pole teoretického výzkumu, tzv. myšlenkových experimentů a koncepčních představ. A psychotronika se bohužel pohybuje právě zde.

Psychotronika plní dnes funkci “přihrádky”, do které jsou přiřazovány některé přírodní jevy, okolnosti jejich vzniku a poznání s nimi spojené. Od konce šedesátých let sběr informací o psychotronické problematice řídí její zakladatelé. Poslední žijící badatel ze zakladatelů psychotroniky je pan Rejdák, jeho pracoviště dříve plnilo uvedenou funkci v celém rozsahu problematiky psychotroniky. To však zaniklo a posledních deset let nebyla základní jmenovaná funkce psychotroniky splněna. Existuje samozřejmě celá řada dalších badatelů tito jsou však většinou zaměření na dílčí témata psychotroniky. Úlohou JČSBP je sjednotit tyto samostatné specializované badatele, soustředit informace do jednoho zdroje a ty poté zpětně všem poskytnout, ostatní zájemce nevyjímaje.

Naši předchůdci měli velmi těžkou úlohu a sami nevěděli přesně, co v přírodovědě hledat, co z jejího poznání patří do škatulky “psychotronika”. Proto byl sběr informací zaměřen na samotnou problematiku mimosmyslového vnímání a psychokineze. Byly tedy v podstatě sbírány informace o parapsychologii, které byly pak prezentovány pod hlavičkou psychotroniky. Tento postoj však nesvědčil o serióznosti psychotroniky a také ji to bylo dáváno najevo.

Několik posledních desetiletí je ve vědě příznačným trendem zvyšování přesnosti a můžeme říci, že až v současnosti je rozlišovací mřížka dostatečně jemná na to, aby bylo vytvořeno “síto”, přes nějž bude do psychotroniky “padat” jen to, co je tam třeba.
Klíčem k shromažďování materiálů z oblasti přírodních s společenských věd je nová doktrína psychotroniky.

Proč je psychotronika v krizi

Psychotronika stagnuje, protože za posledních více jak deset let značně polevil zájem lidí vkládat do ní svou práci. S tím souvisí i to, že nejsou v psychotronice zapracovány ani poslední výdobytky vědy a psychotronika se za takové situace stává historickou záležitostí.

Psychotronika a výzkum

Kdo četl první číslo tohoto časopisu, ví že v zakládajících stanovách Jednoty českých s slovenských badatelů v psychotronice, je zřízení Nadace pro psychotronický výzkum. Její zřízení je plánováno za dva až tři roky. Tak dlouho by totiž mělo trvat shromažďování základních materiálů podle uvedeného klíče. Se vznikem nadace se rozběhne i základní výzkum.

Základní výzkum se definuje jako oblast výzkumu, která nevede k bezprostředním aplikacím, respektive se od něho neočekává žádný přímý praktický užitek. Z historie však víme, že základní výzkum často poskytuje zcela netušené a předem neočekávané využití. Základní výzkum je směrován primárně na pokrok v poznání, tím jsou jeho cíle v podstatě neznámé, jen mlhavě tušené. S touto skutečností vyvstane problém nalezení podpory a sponzorů. Kdo si může dnes dovolit financovat něco, od čeho nelze předpovídat výsledek. Něco jiného je to u aplikačního výzkumu, který řeší konkrétní úkoly se stanoveným cílem. U takovéhoto výzkumu není tak složité nalézt podporu, zvláště když výzkum souvisí s výrobními programy a pod.

Druhou stránkou časového odstupu vzniku nadace od vzniku Jednoty českých s slovenských badatelů v psychotronice je vyhledání výjimečných talentů, badatelů v psychotronice, kteří na námi iniciovaném výzkumném projektu budou spolupracovat.

Základní výzkum poskytuje vždy nutný nezávislý předpoklad pro každý pokrok. Nemůžeme sice spolehlivě předpovědět, jaký bude mít praktický užitek, ale zkušenost nás učí, že nic nepřijde nazmar. Chceme-li dosáhnout pokroku v poznání psychotroniky, musíme rozjet základní výzkum a činíme tak v dobré víře a s nadějí, že se vložené prostředky vrátí.

Pro badatele v psychotronice jsou u nás university zavřeny, což znesnadňuje práci a vede k amatérskému výzkumu. Amatérský výzkum se nám však jeví lepší, než výzkum žádný. Bohužel proklamovaná nutnost absolutní svobody ve vědeckém bádání, ke které by měly university dávat prostor, aby naplnily své “poslání základního výzkumu”, u nás neplatí.

Informace je forma hmoty

Na závěr uvádím nové paradigma vystupující s problematikou psychotroniky , které bude třeba do vědy přijmout: “Všechny elementární částice mají korpuskulární, vlnové a informační vlastnosti.”

Zjednodušeně můžeme říci, že: “Korpuskulární vlastnosti se projevují strukturální stavbou jednotlivých fází hmoty (fyzika hmotných struktur), vlnové vnitřními a vnějšími fyzikálními interakcemi spojenými s energetickými projevy hmoty a existencí fyzikálních polí (fyzika interakcí) a informační ještě přesně neznáme, ale pravděpodobně se jedná o spojitost s neměnnosti vlastní existence a ji odpovídající interakční schopnosti (organizační faktor) v čase, která se projevuje interakcemi přesahujícími hmotný a energetický rozměr, t.j. informačními interakcemi spojenými i s psychotronickými jevy a existenci hmoty živých forem (zde bychom mohli hovořit o informační fyzice).”

Psychotronika staví tedy na tom, že základní stavební elementy hmoty, jak u živé, tak neživé formy jsou stejné, na tom není nic zvláštního. Různé podoby konkrétní hmoty se však liší tím, že jeden z faktorů uvedených elementů má za daného stavu převahu, která se projevuje v celkovém stavu hmotného systému a určuje tím jeho vlastnosti.

Informace je pro psychotroniku forma hmoty, podobně jako energie, tuto formu však zatím nedovedeme popsat.

Ing. Oldřich Válek

Cesty psychotroniky, č.1, roč.2/2000