Psychotronika ve vědeckém poznání

Místo a úloha psychotroniky v systému vědy

 

 

 

 

Psychotronika se nachází v systému vědy na pomezí disciplín studujících živou a neživou hmotu. Toto položení psychotroniky koresponduje s tím, že spojuje část psychologie, biologie, chemie a fyziky k řešení základního problému “vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakce.” Popisně je tento problém řešen na základě vymezení tzv. informačně energetického procesu, který svým pojetí přesahuje jmenované vědní disciplíny, dotýká se však jejich hraničních oblastí.

Informačně energetický proces, který je ústředním problémem psychotroniky je bezprostředně spojený s existencí biologické hmoty a jejím fyzikálním, chemickým a psychologickým obsahem. Fyziku přesahuje tím, že nemá jen fyzikálně energetický charakter, ale je i procesem informačním, který je nositelem organizačního faktoru hmoty. Biologii přesahuje tím, že nemá návaznost jen na biologicko fyziologický proces, ale je ve spojitosti i s psychologickým procesem. Chemii přesahuje tím, že v souvislosti s ním se v organismu neodehrávají prosté chemické reakce, ale jsou řízené informačním procesem (vědomí). Psychologii přesahuje tím, že není abstraktním pojmem, ale konkrétním v přítomnosti existujícím procesem, jehož informační stránka má ve hmotě funkci organizačního faktoru, kterému přiřazujeme abstraktní pojem vědomí adekvátně dané formě organismu, přičemž vědomí lidské je nejrozvinutější vědomí z třetí formy.

Spojení vědomí s fyzikální interakcí řeší psychotronika, děje se tak za determinace biologické stavby a fyziologických procesů, biochemických reakcí a okamžitého stavu tzv. bioplazmatu.

Biofyzika – “fyzika živé hmoty – života”
Biochemie – “chemie živé hmota – života”
Psychofyzika – “fyzika informačního procesu – vědomí”
Psychochemie – “chemie informačního procesu – vědomí”

Obr.1) Místo psychotroniky v systému vědy

Poznámka: Psychofyzika a psychochemie, zde jsou zaváděny z metodických důvodů pro usnadnění výkladu, ve skutečnosti, tak jak jsou zde chápány neexistují. Známe psychofyziku v poněkud užším pojetí (jako součást psychologie zabývající se vztahem mezi fyzikální vlastností podnětu a subjektivním počitkem, představujícím subjektivní odraz jednotlivých vlastností reální skutečnosti). Nám v souvislosti s psychofyzikou jde o fyzikální a informační podstatu živé hmoty. Psychochemií můžeme porovnat s psychofyziologií (součást psychologie zkoumající fyziologický podklad duševních jevů), u psychochemie však sledujeme návaznost informačních procesů s procesy biochemickými. Dále bychom mohli hovořit o biokosmologii a psychokosmologii, život a vědomí není totiž jen záležitost pozemská, ale také kosmická.

V tomto článku je dále vymezeno místo pro již zavedené pojmy nutné, existenční a individuální vědomí, které souvisí se zobecněním pojmu vědomí, které je obecně chápáno jen ve vztahu k člověku, na celou oblast živé hmoty. Nutné, existenční a individuální vědomí je třeba chápat jako formy vědomí organismu živé hmoty (individuální je spojená s nervovým systémem, existenční s rostlinami a buněčnou hmotou, nutné s elementárními formami živé hmoty). Zvláštní formu vědomí tvoří rozprostřené vědomí jako forma vázaná na vyšší hierarchickou strukturu organismu živé hmoty (některé formy souvisí s psychotronickou interakcí). Odlišnost forem vědomí souvisí s rozsahem informačního procesu vědomí v živé hmotě a jeho vázaní na příslušnou hmotovou (morfologickou) strukturu.

Psychologie hmoty

Přeneseme-li problematiku psychologie a biologie do vztahu chemie a fyziky dostáváme se do oblasti řešení některých problémů psychotronické úrovně poznání, kterou zpřesňujeme v následujících souvislostech:

1. Psychotronika a biologická stránka živé hmoty
1.1. biofyzika – zde je problém postaven na souvislosti existence živé hmoty s fyzikálními principy. Biologické organismy fungují (žijí) primárně na fyzikálních principech (tuto netriviální skutečnost si jen málo kdo uvědomuje, souvisí bezprostředně s problémem psychotroniky)
1.2. biochemie – zde je problém postaven na souvislosti existence živé hmoty s chemickými principy. Biologické organismy fungují (žijí) sekundárně na chemických principech (od biochemické do fyziologické úrovně).
1.3. biologie – zde je problém postaven na souvislosti existence živé hmoty s biologickými (a fyziologickými) principy. Biologické organismy fungují (žijí) až terciálně na biologických principech, které ale u živé hmoty pozorujeme primárně, tedy jako prvé.
1.4. Závěr: je před námi problém hloubky poznání fungování organismu živé hmoty, který má tři úrovně:
– biologickou (korelace biologického /terciálního/ uspořádaní a fungování hmoty)
– chemickou (korelace chemického /sekundárního/ uspořádání a fungování hmoty)
– fyzikální (korelace fyzikálního /primárního/ uspořádání a fungování hmoty)

2. Psychotronika a psychologická stránka
2.1. psychofyzika – zde je problém postaven na souvislosti existence vědomí s fyzikálními principy. Informační proces, který nese danou formu vědomí v živé hmotě má primárně fyzikální podstatu, tady funguje primárně na fyzikálních principech v energetickém prostředí hmoty a prostoru v čase
– takovýto informační proces budeme označovat nutné vědomí
– problém – “studia” informačněenergetického procesu v tzv. biologické plasmě a doprovodných vnějších projevů tzv. psychotronických jevů, hledání molekulární struktury ke které se váže prostorově rozložená studená plasma bioplasma a další
– problém – “psychologie” odvozené od fyzikálních principů
2.2. psychochemie – zde je problém postaven na souvislosti existence vědomí s chemickými principy. Informační proces, který nese danou formu vědomí v živé hmotě má sekundárně chemickou podstatu, tedy funguje sekundárně na chemických principech v materiálním prostředí organismu.
– takovýto informační proces budeme označovat existenční vědomí
– problém – hledání morfologické struktury nositele existenčního vědomí a její návaznosti na biochemické a fyziologické procesy a další
– problém psychologie – odvozené od chemických principů
2.3. psychologie – zde je problém postaven na souvislosti existence vědomí s psychologickými principy. Informační proces, který nese danou formu vědomí živé hmoty má terciálně psychologickou podstatu, tedy funguje terciálně na psychologických principech ve společném prostředí přírody ve které se nacházejí všechny organismy.
– takovýto informační proces budeme označovat individuální vědomí
– problém – rozšíření obecné psychologie na všechny nositele nervového systému, dále na živou hmotu buněčné formy jako takové a v neposlední řadě i nebuněčné formy živé hmoty
2.4. Závěr: je před námi problém hloubka poznání fungování informačního procesu vědomí, který má tři úrovně:
– psychologickou (korelace sociální a psychologické formy informace)
– chemickou (korelace biologické a chemické formy informace)
– fyzikální (korelace psychotronické a fyzikální formy informace)

Poznámka:

– Psychotronika spojuje úroveň psychologickou s fyzikální, proto musí začít stavět na zobecnění pojmu vědomí, které je zobecněno jako informační proces probíhající v organismu (ve hmotě) v němž působí jako její organizační faktor.
– Hlediska biofyzikální nelze zužovat na zkoumání biologického organismu fyzikálními prostředky, ani biochemie na chemické prostředky.
V rozměru “bio-” se zkoumá nositel informačních procesů vědomí jako hmotná (biologická) substruktura tvořící součást organismu živé hmoty fyzikální, chemické a biologické charakteristiky. A rozměru “psycho-” se zkoumá informační proces vědomí jako nositel psychologických vlastností živé hmoty (člověka, živočichů, rostlin a níže organizované hmoty), který má projevy sociální, psychologické, fyziologické, chemické a fyzikální. Psychotroniku zajímá zjednodušeně řečeno problematika “spojení” psychologie a fyziky.

Psychotronika se nám může jevit jako spojovací článek biofyziky a psychofyziky, v tomto pojetí o kterém hovoříme.

Úkolem tohoto oboru je mimo jiné zkoumat stavy tzv. studené plazmy (bioplasmy), které na jedné straně jsou spojeny s fyzikálními interakcemi a energií živé hmoty (biofyzikou) a na druhé straně s informačními procesy, organizací a vědomím (psychofyzikou).

K sociálním projevům se řadí např. verbální (u člověka) a neverbální komunikace u živočichu. K chemickým projevům se řadí např. chemická komunikace hmyzu. K fyzikálním projevům se pak řadí např. fyzikální komunikace organismu s magnetickým polem Země (u některých ptáku a hmyzu), s gravitačním polem Země (u rostlin) a další. Speciální skupinu fyzikální komunikace tvoří u člověka např. mimosmyslové vnímání – telepatie, která je předmětem psychotronického výzkumu hovoříme o psychotronické komunikaci.
V dnešní době je velice progresivní obor genetické inženýrství. Poznatky genetického inženýrství jsou spojovacím článkem dvou úrovní o nichž jsme zde hovořili biochemie živé hmoty (organismu) a psychochemie informačního procesu (vědomí). Genetika …. tj. spojení na jedné straně s biologii a fyziologii živé hmoty (biochemii) a na druhé a její organizací jako celku (psychochemii), dotýkáme se zde problematiky tzv. existenčního vědomí, ale to není tvořeno na základě genetické informace.

S čím přichází psychotronika

Psychotronika přichází s tím, že lidská psychika není determinována jen biologicky, chemicky a sociálně, ale i fyzikálně. Stav vědomí, tak z druhé strany je teoreticky schopný ovlivnit nejen sociální postoje a biologickou hmotu organismu (fyziologii a chemismus) ale i generované fyzikální pole biologických objektů, toto je pak dáno do kontextu se stavem tzv. bioplazmatu a psychotronickými interakcemi.

Ve svém životě máme tedy dočinění se čtyřmi úrovněmi determinace psychiky a adekvátní formou informace:

– sociální
– biologické
– chemické
– fyzikální

O sociální, biologické a chemické determinace vědomí dnes nikdo nepochybuje.

Psychotronika přichází s fyzikální determinací, není to však nic nového a neprokazatelného. Sluneční aktivita, stav geomagnetického pole Země jsou přece také fyzikální faktory a nikdo nepochybuje o jejich vlivu na stav organismu a jeho psychiku.
Psychotronika hledá souvislost informačně energetického procesu s vědomím (hlavně ve vztahu k lidské psychice, tedy lidskému vědomí tj. jako formě individuálního vědomí živé hmoty), které má souvislost s psychotronickými jevy.

Informačně energetický proces má v živé hmotě vnitřní organizační účinky na organismus a vně se projevuje jako “psychofyzikální” (distanční) interakce organismu živé hmoty tzv. psychotronická interakce.

Distanční interakce je interakce informačně energetického procesu projevující se vně živé hmoty fyzikálními (energetickými) a informačními jevy, které jsou v živé hmotě závislé na biologické plasmě. Podílí-li se na distanční interakci vědomí (část informačního procesu ve hmotě, která tvoří organizační faktor) hovoříme o psychotronické interakci.

Do psychotroniky byla přijata koncepce bioplasmy jako organisované uspořádané struktury elementárních částic v prostoru organismu živé hmoty, která svou existencí se sdílí s biologickou složkou a je její neoddělitelnou součástí.

Problém psychotroniky není v řešení duchovních vztahů a záležitostí, tím se zabývá náboženství, mystika a okultismus.

Problém psychotroniky je zkoumání a poznávání korelace mezi organismy, které souvisí se sociálním, psychologickým (chemickým) a fyzikálním původem informace a vědomí.

Problém psychotroniky je spojen s poznáním korelace mezi organismy s prostředím založeným na informačním základě, který za určitých podmínek vstupuje i do sociálního, psychologického, biologického a fyzikálního kontextu. Jestliže tedy hovoříme o psychotronice jako problému vztahů psychotronických jevů k psychotronickým interakcím a bioplasmě, zužujeme celou její problematiku na úroveň její fyzikalizace. My však musíme řešit psychologizaci živé hmoty tj. hledání nových forem vědomí, biologizaci tj. hledání nových biologických struktura nositelů vědomí, chemizaci tj. vymezení látek a mechanismů s tím spojených, které doprovázejí jednotlivé formy vědomí.

Psychotronika přináší poznání nových spojitostí

Psychotronika informační proces nositele vědomí spojuje s fyzikálním procesem (psychofyzika), který je součástí živé hmoty (biofyzika) a jeho obecným nositelem v organismu, jež má organismovou, organelovou nebo makromolekulární strukturu, samotný informační proces v tomto systému je nakonec spojen s konkrétními biologickými, fyziologickými a chemickými mechanismy.

“Organismus tvoří biosociální jednotku organismové (tj. diferenciace organismu živé na orgány tvořené specializovanými buňkami) úrovně, tj. diferencovaného biologického systému složeného se subsystémů ve formě orgánů, jeden orgán (NS) je nositel individuálního vědomí.

Psychologie je zde společensko-sociálního rozměru, kterou se vyznačuje člověk a vztahujeme je rovněž na všechny ostatní nositele nervového systému, zahrnuje tedy i tzv. zoopsychologii. (Zde je tzv. psychologická stavba informace od které se odvíjí interakce “vyšších” biologických jedinců)

Fyzikální interakce je obecně interakce hmoty, je-li touto hmotou biologický organismus hovoříme o biofyzikální interakci, podílí-li se na této interakci informační proces – vědomí, hovoříme o psychotronické interakci.”

 

Obr.2) Zjednodušená souvislost psychotroniky s interakcemi a systémy hmoty pro organismy nositele individuálního vědomí

První stupeň návaznosti psychotroniky a poznání vědy v rozlišení systému interakcí a existencí (v úrovni biologického jedince s nervovým systémem, včetně člověka):

1) nervový systém, návaznost smyslová interakce
2) individuální vědomí, návaznost sociální interakce
3) genetická informace, návaznost fyziologická interakce
4) biologická plasma, návaznost psychotronická interakce

Individuální vědomí je intrabiologický (vnitřní biologický) projev vnitřní organizace organismu živé hmoty, který nese interorganizační (vnější organizační) vlastnosti daného organismu projevující se sociální interakcí (nebo komunikaci)

V souvislosti s psychotronickou interakcí vzniká transbiologický (přesahující vlastní biologickou hmotu) projev organismu živé hmoty spojený s tzv. rozprostřeným vědomím. Vezmeme-li magnet a umístíme ho do ideálního vakua (bez fyzikálních polí) “chová se individuálně”. Přidáme-li k němu dalších deset uspořádají se v důsledku magnetických interakcí (sil) v systém , energetickým výrazem tohoto systému bude společné magnetické pole všech magnetů. Rozprostřené vědomí si lze představit podobně. Vědomí jednoho organismu v isolaci od ostatních je ryze individuální, je-li individuálních vědomí více pak cestou psychotronické interakce vytváří systém. Informační obsah je výraz tohoto systému organismů (nositelů individuálních vědomí) vytváří společně stav prostředí obsahující informační vztahy organismu, tento stav nazýváme rozprostřené vědomí. Fenoménem rozprostřeného vědomí se budeme zabývat podrobněji v jiném článku.

Zařazení organismu do prostředí

Psychotronickou interakci si lze představit jako fyzikální interakcí v informační rovině, my jí však zde chápeme jako fyzikální interakcí spojenou s vědomím.

Bioplasma je studená plasma jako čtvrtá fáze hmoty prolínající organismus živé hmoty a vytvářející se v navázanosti na biofyzikální a biochemické procesy.

Na základě uvedených interakcí organismu a forem existencí s tím spojených máme čtyři charakteristické úrovně zařazení organismu živé hmoty nositele nervového systému (zde patří také člověk) do prostředí:

1) s nervovým systémem a smyslovou interakcí souvisí řízení organismu a jeho biologické zařazení do životního prostředí (přírody obecně)
2) s individuálním vědomím a sociální interakcí souvisí osobnost a její psychologické zařazení do životního prostředí (společenství nebo společnosti)
3) s genetickou informací a fyziologickou interakcí souvisí růst (vývoj) a biochemické zařazení organismu do životního prostředí (blízké okolí)
4) s biologickou plazmou a psychotronickou interakcí souvisí rozprostřené vědomí a biofyzikální zařazení organismu do životního prostředí (vzdálené okolí)

Zatím co obsah prvních tří bodů je známý a je součástí výzkumu a gnoseologické funkce stávající vědy, tak obsah čtvrtého bodu je mimo. Psychotronika se snaží o to, aby se i biofyzikální, či psychofyzikální zařazení živých organismu do prostředí a přírodního systému stalo součástí studia vědy i se všemi důsledky, které s tím souvisí. Myslím, že fyzici by se neměli odradit tím, že my průkopníci psychotroniky nedokážeme zatím dostatečně přesně formulovat uvedenou problematiku je však otázkou vývoje poznání, kdy tak bude možné.

Z pohledu psychotroniky je problém biologické plazmy a psychotronické (psychofyzikální) interakce u člověka jednoznačně ve spojitosti s jeho vědomím, které má formu individuálního vědomí, ale sledované mechanismy fyzikálního zařazení do prostředí se odehrávají v úrovni mnohem subtilnější formy vědomí. Individuální vědomí je vyšší forma, která tuto nižší obsahuje, ta souvisí přímo s informačně energetickým procesem, který je ústředním problémem studia psychotroniky.

Vezmeme-li v úvahu existenci organismu živé hmoty, které nejsou nositeli nervového systému, který je nositelem (“orgánem”) individuálního vědomí musíme v rovině biologie hledat nižší formy “orgánů”, které nemají nervovou strukturu a nesou nižší formy vědomí.

Tedy vědomí jako informační proces působící v živé hmotě jako organizační faktor, tedy vědomí rostlin a buněčné hmoty tzv. existenční vědomí, a dále níže organizované živé hmoty tzv. nutné vědomí. S nositelem nižší formy vědomí v živé hmotě je spojená i příslušná organizace bioplasmy a charakter psychotronické interakce, který sice principiálně tedy fyzikálně má stejný charakter, ale z hledisky organismu živé hmoty, tvoří jinou úroveň organizace.

Samotná biologická plasma, nositel primárního informačního procesu živé hmoty je ve spojitosti a konkrétní atomární a molekulární strukturou, je pravděpodobně součástí “orgánu” vědomí buněčné hmoty. Tady je jí třeba hledat.

Z fyzikálního pohledu v psychotronice zde máme problém existence stavu bioplazmatu (studené plazmy) jako “samoorganizujícího” se systému a vymezení vlastního informačně energetického procesu (nositele informačního procesu vědomí – organizačního faktoru živé hmoty), který se navenek projevuje i psychotronickou interakcí.

Psychotronická interakce je pak určitou fyzikální interakcí generovanou informačně energetickým procesem a je spoluutvářejícím organizační faktorem při uspořádání hmoty.
Samotný informační proces ve hmotě nic neznamená až do doby kdy se nevytvoří určitá nadstavba tzn. že samotný informační proces začne přesahovat rámec neživé hmoty. Za takovéhoto stavu se může informační proces stát organizačním faktorem, který vyděluje hmotu z prostředí jako samostatný celek.

Informačně energetický proces se vytváří v kontextu existující hmoty dochází zde ke vzájemné závislosti (hmota je také na něm závislá). Její změna má vliv na hmotu a opačně, tato vazba způsobuje, že jim nesený informační proces může být organizačním faktorem, ve smyslu obecného pojetí vědomí. Díky tomu, že přesahuje vlastní hmotu má kontakt (interakci) s okolím tj. “primitivní poznání”.

“Organismus tvoří biologicko-fyziologickou jednotku buněčné úrovně, může být rozvinutá do organismové úrovně, ale nemá vytvořen orgán jako nositel vědomí, existenční vědomí je v úrovni buněčné hmoty.

Psychologie je zde “psycho-chemického” rozměru, kterou se projevuje buněčná hmota ve formě fyziologické interakce. (Zde je chemická stavba informace od které se odvíjí interakce biologických jedinců)

Biofyzikální interakce je fyzikální interakce biologické hmoty jako celku, vstoupí-li do této interakce informační proces – vědomí, hovoříme o psychotronické interakci.”

 

Obr.3) Zjednodušená souvislost psychotroniky s interakcemi a systémy hmoty pro organismy nositele existenčního vědomí

Druhý stupeň návaznosti psychotroniky s poznáním vědy v rozšíření systému interakcí a existencí (v úrovni buněčné hmoty) :

1) morfologická struktura, návaznost biopercepční interakce
2) existenční vědomí, návaznosti fyziologické interakce
3) genetická informace, návaznost biochemické interakce
4) biologická plasma, návaznost biofyzikální interakce (fyzikální interakce v souvislosti s biologickou hmotou obecně)

Psychologie organismu živé hmoty nositele existenčního vědomí je v biologicko – fyziologickém rozměru

– většina rostlin jsou na sobě fyziologicky a biologicky nezávislé, tím v této úrovni nedochází mezi nimi ke komunikaci, jsou však závislé bezprostředně na prostředí a nímž komunikují na fyziologické úrovni spojené s chemickou a fyzikální percepcí (světlo, gravitace).

Psychologie je obor studia lidské psychiky a tedy i vědomí, studuje duševní jevy. Zde zobecňujeme informační proces vědomí na organizační faktor živé hmoty a s tím se rozšiřuje záběr psychologie na informační jevy spojené s vlastní existencí živé hmoty a její schopnosti zachování se.

Klasická psychologie se zabývá člověkem, později však vzniká tzv. zoopsychologie – psychologie zvířat a ptáků. Ve smyslu požadavku na zobecnění psychologie je třeba zoopsychologii rozšířit na všechny nositele nervového systému a studovat fenomén tzv. individuálního vědomí.

Organismy, které nenesou nervový systém mají rovněž informační proces vědomí, ve smyslu jak jsme jej vymezili.

V této souvislosti můžeme hovořit o biopsychologii. Biopsychologii je třeba rozdělit na psychologii rostlin (fytopsychologii) a buněčné hmoty (psychologie buněčné hmoty) a dále psychologii níže organizované hmoty, ve skutečnosti je to však oblast, kterou se zabývá psychotronika v souvislosti s tzv. existenčním vědomím a nutným vědomím.

Biopsychologie není odvozená od stejných sociálních mechanismů jako u člověka, to je zřejmé, ale spočívá na biologických principech, biochemickým mechanismem a biofyzikální interakcí.

Vezmeme-li individuální vědomí a existenční vědomí, tak rozdíl mezi nimi je v posunu od sociologie (psychologie) k biologii. Existenční vědomí souvisí s biologií a ne psychologií, je postaveno na bázi biopercepce (chemické a fyzikální) živé hmoty, souvisí hlavně s chemickou interakcí tzn. že se jedná o oblast, kterou jsme na začátku článku označili jako psychochemie.

“Organismus tvoří biofyzikální jednotku makromolekulární úrovně.

Psychologie je “psychicko-fyzkálního” rozměru, kterou se vyznačují nebuněčné formy organismů živé hmoty. (Zde je fyzikální stavba informace od které se odvíjí interakce živých jedinců)

Informační proces – vědomí je přímo související s psychotronickou interakcí.”

 

Obr.4) Zjednodušená souvislost psychotroniky s interakcemi a systémy hmoty pro organismy nositele nutného vědomí

Třetí stupeň návaznosti psychotroniky a poznání vědy v rozlišení systému interakcí a existencí (u nebuněčné úrovně živé hmoty):

1) makromolekulární systém, návaznost fyzikopercepční interakce
2) nutné vědomí, návaznosti psychotronické interakce
3) genetická informace, návaznost na biochemické interakce, je jen u rozvinutých forem – předstupně buněčné hmoty
4) plasma, návaznost na fyzikální interakce

U přechodu existenční vědomí k nutnému vědomí máme posun vědomí z biologie do fyziky.

Nutné vědomí nesouvisí s psychologii, ale s psychotronikou, je to produkt vlastního informačně-energetického procesu, který je podstatou existence živé hmoty.

Nositel nutného vědomí je nebuněčné formy, která nemusí mít, ani genetickou informaci ani být vázána na biochemické interakce, vztahuje se pak k fyzikální interakci a studené plazmě.

Nutné vědomí nesou organismy biologické i nebiologické formy hmoty (u biologické hmoty předpokládáme existenci genetické informace a za určitých podmínek realizující se biochemické interakce).

Závěr

Výklad tohoto článku měl vést k závěru, že psychotroniku lze vztáhnout k přírodovědě a to na základě ústředního problému psychotroniky, což je informačně energetický proces v živé hmotě, který ve své informační stránce nese organizační faktor živé hmoty – vědomí.

Informační proces jako organizační faktor – zobecněně chápeme jako vědomí. Vědomí v psychotronice je chápáno jako zobecnění původního psychologického pojmu, který je v psychologii spojován s lidskou psychikou a její vlastností uvědomění sama sebe a všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Máme tři základní formy vědomí charakteristické interakcí s prostředím a spojením se substrukturou živé hmoty, ke které se bezprostředně váží.

Informační proces – vědomí jako součást biologické hmoty je součástí informačně energetického procesu, skrze nějž se projevuje ve fyzikální rovině za vzniku psychotronické interakce.

Informačně energetický proces ve své energetické stránce představuje samotný energetický proces odehrávající se v biologické plazmě v návaznosti s fyzikálněchemickými pochody v organismu a spojením s biochemickými a fyziologickými procesy.

S každou formou vědomí je spjat vývoj jeho morfologického nositele.

Vědomí se pro nás stává v těchto souvislostech pojmem stejně abstraktním jako elementární částice.

Organizační stupně vědomí nutné, existenční a individuální jsou aproximativní (označují specifické skupiny informačních procesů a organizace hmoty, které mají se systémem živé hmoty ještě další spojitosti) a jsou ve hmotě chápany jako soustředěné.

Mimo uvedené stupně známe ještě jeden stupeň, který je vyšší hierarchickou formou vědomí mající “rozprostřený charakter”. Tuto formu označujeme jako rozprostřené vědomí. Tvoří se cestou psychotronické (biofyzikální, psychofyzikální) interakce. (Podmiňuje evoluci hmoty a v okamžiku, kdy jí nahradí biochemická interakce v dané “rozprostraněnosti” vzniká nová forma vědomí organismu živé hmoty).

Máme rozprostřené formy vědomí, které jsou evolučním a nebo involučním faktorem vývoje živé hmoty. Tvoří mezistupeň v organizaci živé hmoty např. mezi nebuněčnou a buněčnou formou, mezi jednobuněčnými a mnohobuněčnými a pod.

Z poznání psychotroniky vzrůstá požadavek rozšíření psychologie.

Zrod psychologie souvisí se studiem verbálních a neverbálních procesů a chováním organismu živé hmoty.

Biopsychologie, zde zavedená, souvisí s chemickými a fyziologickými projevy . Na začátku jsme hovořili o “psychochemii” a posléze i s fyzikálními projevy “psychofyzika”.

Fyzikálně a chemický organizovaná hmota má přesné deterministické procesy a stavy, informační proces (vědomí) u ní vytváří stochastické procesy (tj. určité chování nahodilosti), které umožňují vznik živé formy hmoty.

Každá forma živé hmoty je nositelem informačního procesu, který jsme označili obecně vědomí. Existence dané formy vědomí je charakteristická svým nositelem a obsahuje nižší vývojový stupeň (pokud existuje):

– nutné vědomí – má návaznost na makromolekulární systém a plasmatický stav
– existenční vědomí – má návaznost na centriol a cytoskeletární systém propojující biosenzory
– individuální vědomí – má návaznost na mozek a nervový systém se smyslovými detektory

Srovnávací tabulka (přiřazení schopnosti interakce dané úrovni vědomí)

Poznámka: Psychotronická interakce je “biopercepční schopností” organismu (spočívající na schopnosti “fyzikální” detekce informace) , která se u člověka odehrává v o dva řády nižší formě vědomí (organizačním faktoru živé hmoty) než je jeho vlastním nositelem.

Souvisí tedy s mikrobiologickými mechanismy živé hmoty organisovaných atomárních a molekulárních systémů. Není tedy podstaty fyziologické, která se uplatňuje u vyšší úrovně organizace vědomí, tedy individuálního spojeného bezprostředně se smyslovou interakcí, ani existenčního spojeného s biopercepční interakcí (ve fyzikální – energetické a chemické – látkové rovině), i když má své projevy na obou těchto úrovních.

Všechny organismy živé hmoty mají schopnost psychotronické interakce, která má mohli bychom říci biofyzikální a psychofyzikální charakter. Tato interakce souvisí se vznikem primitivních forem organismů a vývojem živé hmoty. Psychotronickou interakci podmiňuje informačně energetický proces, z něhož aproximativně vyjímáme informační proces schopný organizace hmoty a nazvali jsme ho nutné vědomí.

Organismy se v evoluci vyvíjejí z primitivních forem a původní “fyzikální schopnosti” začínají být doprovázeny chemickými projevy ve hmotě vzniká biochemický proces a s ním schopnost fyziologické interakce. Plně se rozvíjí v buněčné hmotě. Aproximativní vymezení informačního procesu v takovéto hmotě jsme označili existenční vědomí.

Evoluce živé hmoty pokračovala ve své rozmanitosti dál až do vzniku individuální vědomí, které je vztaženo k živé hmotě nositeli nervového systému. Nositelem této formy vědomí je i člověk. U člověka na rozdíl od ostatních živočichů je vyvinuta sociální interakce založená na verbálních signálech.

Psychotronické jevy můžeme rozdělit na tři skupiny:

a) primární psychotronické jevy – telepatie, telegnóze a telekineze. Tyto přináleží psychotronické interakci spojené s nejnižší úrovní vědomí ve hmotě, zde je přímý fyzikální odraz “přímé zření”.

b) sekundární psychotronické jevy (tzv. okrajová témata psychotroniky) – dermokognice, proutkařství, bioterapie aj., přináleží biopercepční interakcí, střední úrovně organizace, informačního procesu existenčního vědomí .

c) terciální psychotronické jevy – sugesce, hypnóza, vyšší psychické stavy podle jógy aj., přináleží smyslové interakci v úrovni individuálního vědomí, při níž se účastní i “nižší” informační procesy (existenční a nutné formy vědomí).

Problémy o nichž jsme hovořili souvisí se třemi kvalitativně odlišnými formami informace, které bezprostředně mají i vztah k uvedeným formám vědomí. Forma sociální informace je nám zřejmá, tvoří abstraktní realitu. Forma chemické informace v biologické hmotě dnes patří rovněž mezi známé formy související s tzv. genetickou informací, je tvořena konkrétní stavbou atomární struktury. Před námi stojí problém fyzikální formy informace v biologické hmotě a hmotě vůbec.

S fyzikální formou informace souvisí existence psychotronických jevů, její poznání není zatím předmětem vědy a i psychotronika má tím před sebou ještě dalekou cestu.

Ing. Oldřich Válek

Literatura:

Válek, O.: Prodromus scientia psychotronika, Beroun 1999 (skripta)
Válek, O.: Širší pojetí lidské psychiky, Beroun 1999 (skripta)

Cesty psychotroniky č.1, roč. 2000