Výzkum jasnovidnosti

V roce 2010 seriózní časopis „Sociální psychologie a osobnosti“ (1) po mnoha zkouškách zveřejnil článek vědců o jasnovidnosti.

 

 

Tři procenta…

Autor článku – psycholog Daryl Bem (2) z Cornell University popsal své experimenty, které prováděl po osm let. A dospěl k závěru: člověk může předvídat budoucnost a na jeho chování působí události, ke kterým ještě nedošlo.

Výzkumů Daryla Bema se zúčastnilo přes tisíc dobrovolníků.

Jako základ si vzal známý experiment, potvrzující existenci tzv. penetrace. Podstata je jednoduchá. Zkoušenému se ukáže pěkný obrázek. Například zelená louka s bílými ovečkami. Ale předtím se na obrazovce ukáže nějaké negativní slovo. Například, „nechutné.“

V další sérii experimentů, radostným obrázkům předchází „pěkná“ slova jako „krása“, „kouzlo“.

Reakce většiny dobrovolníků je následující: po „špatných“ slovech, jim trvá mnohem více času, aby označili příjemný obrázek za příjemný. A po „dobrých“ slovech – je odpověď rychlejší. A to je priming – nebo tzv. přednastavení, uznáno psychology.

Daryl Bem experiment obrátil.

Dobrovolníkům nejprve ukázal obrázek, který měli ohodnotit. A teprve po ohodnocení se na obrazovce objevilo „špatné“ nebo „dobré“ slovo. Někteří dobrovolníci strávili více času, aby ocenili obraz jako příjemný, jiní méně. Stejně jako v předchozím experimentu. 

Podivné však bylo, že pokud po pěkném obrázku následovalo ošklivé slovo, ocenění obrázku trvalo déle. Ale to nebylo možné vědět. To znamená, že budoucí události ovlivňují to, co se děje v současnosti.

V jiném experimentu dobrovolníkům ukázali lístek se spoustou slov. Za hodinu si na ně měli vzpomenout a napsat je. Samozřejmě, že ne každý si je pamatoval. A ne najednou. Experiment skončil tím, že dobrovolníkům se ukázala některá slova z prvního seznamu, náhodně vybrána a ukázaná počítačem.

A ukázalo se, že tato vytištěná slova si dobrovolníci vybavují rychleji, než nevytištěná.  Pokud by vše byla jen náhoda, pak při opakujícím se experimentech byl výsledek 50 ku 50.

Je to stejné, jako když delší dobu hážeme mincí a zkoumáme, co bude padat – panna nebo orel. Ale výzkumníci dostali 46,9 ku 53,1.

Ve svých experimentech, 53,1 procent případů (například pěkný obrázek – prodloužený čas na jeho ocenění – a následovalo „špatné“ slovo –  její odhad poukázal na existenci fenoménu jasnozřivosti nebo věštění. Celkem – 3 procenta zázraku. A to je poměrně hodně. 

Podobné experimenty, jaké prováděl Bem, řešili vědci z Moskevské státní univerzity. (3)

„Pravděpodobně mnozí lidé pozorovali jednu podivnost, která se často vyskytuje v našich snech,“ vysvětluje myšlenku inženýr, zasloužilý vynálezce Ruska, člen vojenské katedry Moskevské státní univerzity Jevgenij Rodimin. (4)

„Například, sníte, že s někým mluvíte. Najednou spolubesedník vybíhá z místnosti a hlasitě bouchne dveřmi. Probudíte se od zvuku a zjistíte, že někdo z rodinných příslušníků, skutečně zabouchl za sebou dveře.“

„Nebo další příklad: ve snu sedíte za volantem automobilu, otočíte klíčkem v zapalování, a … probudí vás zvuk motoru. A venku za oknem projíždí popelářský vůz. A tak dále.

A ukázalo se, že událost – bouchnutí, hluk motoru – se ještě nestala, ale váš mozek již napsal svůj příběh ve snu.

Tento fenomén jsem se rozhodl prozkoumat, a uložil jsem dobrovolníky ke spánku.

Víme, že sny, které vidíme, vznikají ve fázích tzv. „rychlého spánku“ (REM). (5) Trvají 10 – 20 minut a střídají se s fází „pomalého spánku,“ kdy se nám nic nezdá. Ve chvílích „REM“ aktivita mozkové činnosti vzrůstá.

Při experimentu byli dobrovolníci kontrolováni elektroencefalografem. Když bylo vidět, že nastoupila fáze „REM“, spícího probudili. Když se probudil, okamžitě diktoval do protokolu, co se mu zdálo.

Trik byl v tom, že přesně 30 sekund poté, co u pokusné osoby nastoupila fáze „REM“, byl za pomoci generátoru náhodných čísel zapnut zvukový generátor. Ten vyvolal nějaký zvuk – rachot nebo hluk tekoucí vody. Ani pokusné osoby, ani experimentátoři nemohli předem vědět, jaký zvuk se bude přehrávat.

Zde jsou výsledky: 58 procent pokusných osob prokázalo prorocký dar.

Před zvukem rachotu se jim zdálo o válečných scénách s výbuchy, automobilových honičkách a střílení, o těžbě dřeva a rachotu padajících stromů, atd. V případě zvuku tekoucí vody, snili o vodopádech, bouři na moři, dešti. Výsledky byly tedy ještě vyšší, než u profesora Bema.

„Experiment poskytuje základ pro tvrzení, že mozek spícího člověka je citlivý na jakékoliv signály, nesoucí informace z budoucnosti,“ říká Rodimin.

Mimochodem, už v roce 1970, slavný profesor, astrofyzik Nikolaj Kozyrev (6) věřil, že minulost, přítomnost a budoucnost – je něco jako film. Obvykle vidíme ten moment, který se promítá na plátno. Ale na filmu jsou už obrazy všech scén. A je možné k nim někdy otevřít přístup…

Odkazy

(1)    Journal of Personality and Social Psychology®. http://www.apa.org/pubs/journals/psp/
(2)    http://en.wikipedia.org/wiki/Daryl_Bem
(3)    http://www.msu.ru/
(4)    http://parnasse.ru/users/rodimin
(5)    http://cs.wikipedia.org/wiki/REM_f%C3%A1ze_sp%C3%A1nku
(6)    http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D0%BE%D0%B7%D1%8B%D1%80%D0%B5%D0%B2,_%D0%9D%D0%B8%D0%BA%D0%BE%D0%BB%D0%B0%D0%B9_%D0%90%D0%BB%D0%B5%D0%BA%D1%81%D0%B0%D0%BD%D0%B4%D1%80%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87