Vznik psychotroniky

O vzniku psychotroniky v současnosti panují značné dohady.

Je to způsobeno tím, že historické období socialismu a ideologie komunismu pominula.

 

A současně pominula i historická nutnost odlišnosti psychotroniky a parapsychologie, která byla svého času základním proklamovaným heslem při zrodu psychotroniky jako určité bioniky člověka. Buržoazní pavěda “parapsychologie” byla brána v socialistickém bloku jako výplod imperialistického myšlení, které je v rozporu s komunistickým myšlením a z toho důvodu se v bývalém socialistickém táboře nemohla nikdy uchytit.

Na problém vzniku psychotroniky se podíváme z pohledu několika badatelů podle jejich publikovaných prací.

1) Podle O. Válka, “Psychotronika, nová věda” (1992)

Oldřich Válek je samostatný badatel v oboru psychotroniky, který jako jeden z mála obhájil diplomovou práci v oboru psychotroniky.

V krizových šedesátých letech u nás vznikla snaha legalizovat to čím se dosud zabývala v zá-padním světě parapsychologie. Použitím přírodovědeckých metod se měly osvětlit mimořádné jevy vázané k lidské psychice, které dosud byly nevhodně nazývány paranormálními. Tohoto úkolu spo-jeného s objektivní verifikací se ujala tzv. psychotronika. Založili jí českoslovenští badatelé Ing. Karel Drbal, PhDr. Zdeněk Réjdák a prof. Jaroslav Stuchlík. Stalo se tak v 18. března roku 1967. Toto datum se tím natrvalo zapsalo do historie psychotroniky.

Termín “psychotronika“ byl převzat z francouzského časopisu Toule la Radio, Eelectronigue-BF-Television č.192 z ledna 1955, v němž se objevuje článek nadepsaný „Psychotronique?“. Do-poručovalo se v něm doplnit technický slovník tímto novým výrazem, který navrhl Francouz Ferdinand Clerg. Termín PSYCHOTRONIKA, vyjadřující jednotu psychického a energetického, se rych-le rozšířil a byl přijat i u nás. Zvláštní přírodní jevy projevující se mimořádnými schopnostmi lidské psychiky spadající do psychotroniky nazýváme psychotronické jevy.

V březnu 1967 se rovněž z iniciativy Ing. Karla Drbala a Dr. Zdeňka Rejdáka sešlo u prof. Jaro-slava Stuchlíka několik československých vědců a ustanovili koordinační skupinu pro výzkum psychotroniky s cílem koordinovat výzkumnou činnost vědců v této oblasti v rámci bývalé Českoslo-venské socialistické republiky. Koncem roku 1969 byla založena sekce pro výzkum psychotroniky při Komitétu aplikované kybernetiky Československé vědeckotechnické společnosti.

Psychotronika této doby je v podstatě chápána jako bionika člověka. Klade si za cíl doplnit zákonitosti živého i neživého světa novými psychologickými, fyzikálními a biologickými poznatky, odvozenými z určitých mimořádných projevů lidské psychiky a dále hledat také praktické důsledky této problematiky pro člověka. Cíl vytyčený pro psychotroniku nemohl být realizován na základě stávajícího rozvoje parapsychologie, proto je přehodnocena a provedena selekce jí zkoumaných jevů, z nichž psychotronika přebírá oblasti prvotního vymezení své problematiky:

1) Telepatie – je to komunikace mezi lidmi, která se často projeví pod vlivem silných citových pohnutek, ale kterou lze stejně dobře vyvolat i v laboratoři. Telepatie je přenos informací (ne abs-traktních myšlenek, ale spíše představ) přímo z vědomí jednoho člověka do vědomí jiného člověka, bez účasti smyslů. Proto je označována jako mimosmyslové vnímáni (extransensory perception – ESP).

2) Telegnoze – zabývá se poznáváním objektivní skutečnosti a událostmi vnějšího světa, detekovanými vědomím, přičemž subjekt s těmito skutečnostmi nebyl ve styku a ani jinak se prostřednictvím známých smyslů o nich nemohl dozvědět. Známější označení je jasnovidectví, jasno-zření apod.

3) Psychokinéze – spočívá na principu vysílání dosud neznámé energie člověkem a nebo využití energie v prostředí vědomím člověka – receptora, na ovlivnění nějaké mechanické pohyblivé i nepohyblivé soustavy, tedy k bezprostřednímu konání práce, k dosažení měřitelného fyzikálního efektu (např. působení na dálku na lehce otočné soustavy a pod).

4) Bioterapie – je schopnost člověka předávat vlastní energii druhému člověku s cílem dočasně nebo i trvale zlepšit jeho psychosomatický stav. Můžeme hovořit o tom, že psychotronika jako samostatný interdisciplinární vědní obor zkoumá dálkové vazby mezi organismy a jejich prostředím a s nimi spojené energetické i informační projevy.
Jevy telepatie, telegnóze a psychokinéze jsou považovány za hlavní oblast psychotroniky.

V červnu 1973 sekce pro výzkum psychotroniky při Komitétu aplikované kybernetiky ČSVTS zorganizovala první mezinárodní psychotronickou konferenci v Praze, která se stává významným mezníkem v rozvoji psychotroniky ve světovém měřítku.

Psychotronika je definována jako hraniční interdisciplinární vědní obor. Hlavní doménou psychotroniky a zároveň jejím specifikem je však vznik teorie a zkoumáni distančních interakcí mezi subjekty, subjekty a objekty (živý i neživými). Psychotronika má od začátku dvojpólový charakter – první filosoficko-psychologický a druhý technicko-fyzikální. To jí má pomáhat při utváření komplexní metody poznáváni skutečnosti a objektivních příčin psychotronických jevů.

“Psychotronika se zrodila v důsledku historické nutnosti přehodnocení parapsychologie použitím metod přírodních věd a marxistické materialistické dialekticky. Psychotronika má hluboké kořeny v lidském poznání, které je z hlediska přírodovědy pavědecké. Psychotronika přehodnotila historické zdroje “duchovního vědění” a svým metodologickým přístupem vytvořila základy novodobé potenciální vědy.”

“Psychotronika má tři zdroje:

1. parapsychologie (psychotronika již nevzniká v přímé návaznosti na okultní učení),

2. metavědecká pojetí (metafyzika, mesmerismus, metapsychika či metapsycho-logie) a

3. přírodní filosofie (jsou učení starých kultur, které vnímají přírodu jako harmonický nedělitelný celek nejen materiální, ale i duchovní úrovně)

Obr. 1) Návaznost psychotroniky na historická učení a dobové představy

Psychotronika prosazuje mezioborové vědecké zkoumání interakcí mezi živými organismy, jejich vnitřním i vnějším prostředím v energetické a informační rovině, dále hledá spojitosti s tzv. biologickou plazmou organismu a distanční interakcí, která je hypotetickým předpokladem při uskutečnění psychotronického jevu. Psychotronika uznává spojení hmoty, energie a vědomí. Integro-vané studium těchto vnitřních vazeb přispívá k novému chápání energetických a informačních vlastností člověka i dalších živých organismů, životních procesů a hmoty jako takové.
Psychotroniku definuje jako vědu řešící vztah hmoty, energie, vědomí a distanční interakce.

2) Podle M. Nakonečného, “Lexikon hermetismu” (1993)

Milan Nakonečný je vysokoškolský profesor filosofické fakulty Univerzity Karlovy, uznávaný od-borník v oboru psychologie a hermetismu.

Ve své podstatě je psychotronika jen nový název pro parapsychologii, který zavedla skupina vědců snažících se distancovat od některých nevědeckých parapsychologických metod. Termín psychotronika navrhl ing. F. Clerc pro „úkazy použití energie vybavené při procesu myšlení a energie vybavené impulsem lidské vůle“. Termín pak prosazovali dva čeští parapsychologové, resp. psychotronici K. Drbal a Z. Rejdák. V březnu 1967 byla v Praze za předsednictví prof. J. Stuchlíka, tehdy nestora české psychiatrie, ustavena Koordinační skupina pro výzkum otázek psychotroniky, ta později zorganizovala i první mezinárodní konferenci.

Na prvním mezinárodním sjezdu badatelů v psychotronice, byla ustavena International associ-ation for psychotronical research (Mezinárodní sdružení pro psychotronický výzkum) za předsednictví Z. Rejdáka. Přední představitel psychotroniky Z. Rejdák chápe tento nový vědní obor jako obor interdisciplinární (psychologie, biologie, fyzika), který zkoumá „distanční interakce mezi živými organismy a jejich prostředím a s nimi spojené energetické a informační projevy“. Jevy, které psychotronika zkoumá, mají psychobiologický a psychofyzikální charakter.

Psychotronika se rozvíjí a vymezuje tzv. „distanční interakce“ v rámci živé hmoty (např. telepatie, bioterapie), dále distanční interakce mezi živou a neživou hmotou (psychokinéze a psychotronická aktivace hmoty, dermooptické vnímání, proutkařství) a distanční interakce mezi živou hmotou a informačním polem vnějšího prostředí (telegnose, která má formy retrokognice, tj. poznávání minulého, prekognice, poznávání budoucího, a aktuální telegnose, tj. vlastně kryptostézie, jasno-zření v současnosti).

V podstatě se předmět psychotroniky neliší od předmětu současné parapsychologie. Oba vědní obory jsou však rozdílné svou základní metodologickou koncepcí (v psychotronice je kladen důraz na objektivní studium psychotronických jevů a stranou je ponecháván výzkum médijních jevů, „poltergeistů“ a jiných, okultismem „zavánějících“ fenoménů), přičemž filosofickou základnou psychotroniky, jak byla pěstována u nás a v některých sousedních zemích, byl původně dialektický materi-alismus.

3) Podle M. Rýzla, “Úvod do parapsychologie” (1991)

Milan Rýzl je americkým parapsychologem, který emigroval v roce 1967 z Československa do Spojených států, kde přednáší parapsychologii. Když opouštěl Československo, domníval se, že parapsychologie je v západním světě již plně uznávaný vědní obor, jenž je téměř stejně respekto-vaný jako třeba chemie nebo biologie. Byl překvapen, že i na Duke University, kde byla laboratoř J. B. Rhinea, zakladatelé vědecké parapsychologie, která představovala vrchol amerického parapsychologického výzkumu, je parapsychologie přijímána se značnou skepsí.

Na začátku devadesátých let, po uplynutí dalších 24 letech od doby svého působení v USA, je Rýzl nucen konstatovat, že se nic faktického v parapsychologii nezměnilo, mimo to, že vznikl vý-chodoevropský fenomén “psychotronika” a celkově došlo k lepší informovanosti veřejnosti, nebyl dosud nalezen žádný radikální objev a parapsychologie je tím stále ve stadiu pionýrského výzkumu.

Podle Rýzla psychotronika udělala chybu v tom, že ignorovala několik desetiletí vývoje parapsychologie, které jí vytyčily přesné hranice. Parapsychologie se ze svého původního obsáhlého starého pojetí zahrnujícího “všechny tajemné jevy lidské psychiky” se zúžila a věnuje pozornost tzv. mimosmyslovému vnímání (MSV) a psychokinézi. Tyto dvě skupiny jevů jsou spojené podobným chováním a příbuznými zákonitostmi. Psychotronika celý tento vývoj zrušila. Zahrnula do svého zájmu opět okrajová témata, která byla dříve z parapsychologie vyloučena, a tak tematicky vrátila výzkum o staletí zpět. Psychotronika se totiž snažila o přírodovědecké a zvláště fyzikální vysvětlení parapsychologických (psychotronických) jevů dálkovými energetickými interakcemi. Zvláštní zákonitosti mimosmyslového vnímání a psychokinéze (např. nezávislost na hmotných překážkách, na fyzikálních energetických systémech, na prostorové vzdálenosti, a dokonce i možnost překlenout časovou bariéru pro proskopii) ukazují, že jde o jevy “nefyzikálního” charakteru (rozuměj z hlediska současného stavu fyziky). Pro jejich vysvětlení je třeba nalézt nové principy přesahující naše dosavadní znalosti ve fyzice.

Psychotronika má své historické oprávnění. V době , kdy filozofie dialektického materialismu byla v komunistických státech hlavním kritériem vědecké pravdy, byl parapsychologický výzkum pro marxistické filosofy podezřelý a filosoficky zcestný. V této situaci mohlo být takticky užitečné sma-zat ostré hranice parapsychologie, zařadit do ní i výzkum okrajových témat a říct, že toto vše patří do parapsychologie nazvané “psychotronika”, že zkoumané jevy jsou plně opakovatelné, a prohlásit, že vše je zcela vysvětlitelné známými fyzikálním zákony – zářeními, energiemi, silovými poli. Takový přístup mohl přinést uznání, finanční podporu a tím i naději pro psychotronický výzkum. Sám L. L. Vasiljev použil variantu této taktiky ve svém úsilí o prosazení telepatického výzkumu na Leningradské univerzitě. Dnes je ale jiná doba. Politicky inspirované taktiky nejsou zapotřebí, ale spíše je třeba podívat se pravdě tváří v tvář. Bohužel výzkumný postoj, který je podkladem psycho-troniky, podle mého názoru přivádí výzkum mimosmyslového vnímání a psychokinéze na zcestí.

4) Podle K. Drbala, Z. Rejdáka, “Perspektivy telepatie” (1970)

K. Drbal, Z. Rejdák byli spolu s J. Stuchlíkem zakladatelé psychotroniky jako vědní disciplíny.

V závěru uvedené knihy je kapitola “VII Český výzkum psychotroniky”. V této kapitole se pojed-nává o základních historických datech vývoje předpsychotronického bádání na poli mimořádných psychických schopností člověka. Jsou zde jmenovaní i někteří velcí badatelé jako např. J. E. Pur-kyně, prof. E. Bobák.

V roce 1922 vznikla v Praze Vědecká metapsychická společnost v níž pracovala řada význam-ných badatelů, V. Mikuška, Dr. K. Kuchyňka, prof. O. Fischer a další. Samostatnou kapitolu tvoří B. Kafka, který je výjimečnou osobností v experimentální hypnóze. Na přelomu padesátých a šedesátých let publikuje RNDr. M. Rýzl první informativní články, jejíchž snahou je rehabilitovat obor pa-rapsychologie a metapsychologie. Poukazuje přitom na výzkum na západě a v Sovětském svazu.

K jistému kvalitativnímu obratu jak v přístupu k celé problematice, tak i ve způsobu experimen-tování dochází 18. III. 1967, kdy z iniciativy a za předsednictví prof. J. Stuchlíka byla ustavena Koordinační skupina pro výzkum psychotroniky. Jejím vědeckým tajemníkem byl jmenován Dr. Z. Rejdák. Psychotronika byla definována jako interdisciplinární obor, na němž se podílejí tyto vědní disciplíny: fyzika, sdělovací technika, matematika, kybernetika, psychologie, psychiatrie, medicína, neurofyziologie, fyziologie, antropologie, geologie, kosmologie, sociologie, filosofie a bionika (pro každý vědní obor se zároveň vymezuje, jaká je jeho spojitost s psychotronikou).

Členy Koordinační skupiny se stali vědečtí pracovníci z příslušných vědních oborů. Nekladou si za cíl za každou cenu obhájit existenci telepatie, telegnose a psychokinéze, domnívají se však, že dnes, kdy jsou k dispozici citlivé registrační přístroje a v mnohých oborech propracované precizní metody, nastala vhodná doba seriózní prověrky všech otázek sporných i méně sporných, které zejména vzrušovaly a na jejichž výzkumu se podíleli přední vědci všech dob a v tomto století především nositelé Nobelových cen. Pracovníci Koordinační skupiny zatím víceméně chápou psychot-roniku jako “umělý model” a jsou přesvědčeni, že studiem tohoto “umělého modelu” v žádném případě nemůžeme vědě ublížit, ba naopak prospět a postavit ji před nové otázky. … V současné době můžeme říci, třebaže pracujeme za velmi “specifických podmínek”, bez dotace, že máme výzkumně pokryty všechny tři hlavní oblasti psychotroniky: telepatii, telegnózi s proutkařstvím a psychokinézi, a to především dík obětavosti experimentátorů a pokusných osob, kteří nelitují volného času a často i vlastních finančních prostředků pro tento výzkum.

5) Podle Z. Rejdáka, “ Průvodce po psychotronice” (1991)

Zdeněk Rejdák je zakladatel psychotroniky a světově proslulý badatel v tomto oboru, jeho práce vytvářejí základní teze stavby psychotroniky.

V uvedeném díle Z. Rejdák nerozebírá bezprostřední okolnosti vzniku psychotroniky, ale vyty-čuje zde problém specializace jednotlivých oboru, jejich vzdalování a obrazně vznik určitého vakua mezi nimi. Toto vakuum není prázdné, dopadá do něho všechno nenormální, vymykající se běžnému poznání a každodenní prosté praxi. V tomto vakuu se nachází vše, co bychom dnes označili za paranormální. Jsou to jevy snadfyzikální, snadpsychologické, snadmedicínské, snadfilosofické, snadbiologické, snadastronomické atd. Mnohé z nich mají společného jmenovatele: úzce se váží k naší psychice a zároveň jsou doprovázeny fyzikálními projevy, jsou to jevy psychofyzikální – psychotronické.

Vznik psychotroniky má historickou návaznost, ale slovo psychotronika nebylo zvoleno s cílem odlišit se od parapsychologie nebo metapsychologie, ale ze zcela věcných důvodů. Jevy, které psychotronika a parapsychologie zkoumají, neleží jen vedle nebo za psychologii, měly by být také vedle, mimo nebo za medicínou, fyzikou, geologií, filosofií atd. Pak bychom museli pojednávat o paramedicíně, parafyzice, parageologii apod. Vyvstává však obecně otázka, zda má smysl u pojmenované disciplíny zdůrazňovat, že zkoumá vlastně druhořadé jevy. Tím se do jisté míry sama staví mimo stavající vědní disciplíny. Vycházíme-li z předpokladu, že se jedná o zcela reálné fenomény, byť zatím ve svém projevu řídké nebo občasné, pak není vůbec důvodné používat před-pony para. Společným jmenovatelem pro námi zkoumané fenomény je, že jsou úzce spojeny s naší psychikou a zároveň jsou doprovázeny energetickými projevy. Proto jsme se pro jejich sou-hrnné pojmenování rozhodli převzít již navržený termín psychotronika, který jsme považovali za nevýhodnější, protože rovněž postihovat vzájemnou vazbu psychického procesu nadřazeného energetickým projevům, které tento proces doprovázejí. Jeho autorem je Ferdinand Clerc. Poprvé jej použil ve francouzském radiotechnickém časopise Toule la Radio (No. 192, s. 12, 1955).“

Psychotronika vytváří jednotnou terminologii, vycházející ze skutečnosti vazby psychotronických jevů na živé organismy, proto Z. Rejdák zavádí u všech termínů přesouvání slovní částice bio. Tím se vytváří pojmy bioindikace, biotelegnóze, biokomunikace, biodiagnostikování, bioterapie, biotelekinéze, bioaktivace, biolokace. Z této řady vybočuje pojem dermokognice a diskoninuitní zóny.

Důležité je definiční vymezení psychotroniky: “Psychotronika je interdisciplinární vědní obor studující distanční interakce mezi organismy a vnějším prostředím, které jsou podmíněny mohutnostmi duše, uvědomovanými a percepčními procesy. Psychotronika zkoumá energetické a informační vlastnosti těchto interakcí, čímž pomáhá objektivizovat a poznávat dosud neodhalené rezervní možnosti člověka, živé hmoty a tak přispívá k poznání světa vůbec.

Svou definicí psychotroniky Z. Rejdák zavádí do psychotroniky klíčový pojem duše, od její mohutnosti, tedy určitých vlastností a s ní spojených schopností živého organismu člověka, se pak odvíjí i existence psychotronických jevů, které se k němu váží a nebo je schopen je vyvolat. Tento postoj vyjadřuje snahu vrátit do výzkumu v psychotronice a lidského života vůbec, určité morální a etické kvality, které je nutné zvláště v psychotronice respektovat a zabránit tak i hrozbě jejího zneužití proti člověku.

Závěr

Můžeme říci, že prvotní vymezení psychotroniky jejich zakladateli bylo zcela jasné, s vývojem se však do ní přiřadila okrajová témata, která poněkud rozptýlila její zaměření na zvláštní přírodní jevy a mimořádné schopnosti člověka. Vývoj psychotroniky se stabilizoval na modelu distančních interakcí, později však byl do něj zaveden Z. Rejdákem pojem duše. Vzniká, tak oblast tzv. “psychotroniky s duší”, jak jí označil O. Válek.

Pojem psychotronika byl svého času zaveden jako název pro parapsychologii prosazovanou na východě, přestože se od ní oficiálně distancovala. Nutnost distancovat se od parapsychologie mělo několik příčin, mimo ideologických byla jednou z těch důležitějších skutečnost, že v povědomí vědecké veřejnosti se parapsychologií zabývají jen “lepší okultisté”. Fakt úzkého spojení parapsychologie a psychotroniky potvrzuje jejich obdobné vymezení ve studiu přírodních jevů. Parapsychologie studuje mimosmyslové vnímání – telepatii a telegnózi, dále proutkařství (radiestézii), živočišný magnetismus a jevy poltergeist. Psychotronika po svém prvotním vymezení studuje jevy telepatie, telegnose, proutkařství, psychokinéze, biologického plazmatu a bioterapie.

Na závěr můžeme však říci, že se psychotronice podařilo svým metodologickým a filosofickým přístupem položit základy nové potenciální vědy budoucnosti. Je nutné si zároveň ovšem uvědomit, že nebyl ještě učiněn základní objev, který by nastartoval oficiální psychotronický výzkum a i sisyfovská práce v psychotronice je teprve před námi. Svůj podíl na tom má i fakt, že způsob práce badatelů v psychotronice je stejný jako v minulosti, pořád se jedná o práci “na koleně” bez obecné důvěry vědců a finančních prostředků.

S hrdostí však můžeme konstatovat, že psychotronika je český vědecký fenomén, který dnes již je v povědomí na celém světě i když její stav v současnosti není příliš povzbudivý.

Jan Fárek

Literatura:

1. Rejdák Zdeněk, Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991
2. Drbal Karel a Rejdák Zdeněk, Telepatie a jasnovidnost, Svoboda, Praha 1970.
3. Rejdák Zdeněk, Guide to Psychotronigue, Carrllton 1988
4. Drbal Karel a Rejdák Zdeněk, Perspektivy telepatie, Melantrich, Praha 1970
5. Nakonečný Milan, Lexikon hermetismu, Ivo Železný, Praha 1993
6. Válek Oldřich, Psychotronika, nová věda, Jesenice u Rakovníka 1992

Cesty psychotroniky č. 1, roč. 1999